PlayStation 1 a 2 - Dva moudří mentoři mého mládí

„Jó, to za mých mladých let, když otec můj nosil ještě dlouhý vlas a cédéčka mu sloužila jen k zasouvání do krabiček, učil jsem se u něj hledat poklady, vyhrávat závody, zabíjet příšery a lovit ještěry“, řekl by dnes snad každý mladý dospělý. Skutečně, mám spoustu kamarádů, kteří často vzpomínají, jak kdysi s tátou začínali na tehdy nové Pé-Es-Jedničce a mnozí z nich (jsme) z toho dodnes nevyrostli.
Jak se tak prohrabuji vzpomínkami, napadá mě, že mnohé ze starších her byly složitější, než ty dnešní, alespoň zezačátku. Málokterá hra byla totiž v češtině a málokdo uměl v sedmi letech číst. Myslím anglicky.

Bojovky, závody nebo jednoduché oddechovky se daly zvládnout celkem v pohodě. Takové Gran Turismo 2, různé díly Need For Speed, Road Rash a Mille Miglia jsem ovládal bez problémů již od raného rána v rozespalém rozpoložení a když pomineme fakt, že jsem řídil jako vepř, počínal jsem si docela obratně. Takové hlavní menu, tak to byla moje děvka. My, kluci na videohrách závislí, jsme se moc neprali, leda snad v Tekkenovi nebo v Mortal Kombat. To nám šlo také bez problému. Bohužel, na rodiče žádné zápasnické triky nefungovaly a vždycky nás od toho nakonec odtrhli. Podobně jednoduše jsem si poradil i s Tarzanem, kde jedinou složitostí bylo dávat si pozor na opice, metající po nás svými vlastními… čert ví čím.
Když však táta s tajemným pohledem vložil do „Stroje“ kolečko s nápisem Tomb Raider, byl jsem z toho, slovy klasika, hodně někde. Ta paní byla sice hezká, já měl vždycky slabost pro sklony k hranatosti, ale co s ní? Táta mi musel postupně ukázat, že ta paní umí chodit, zkoumat, zabíjet a pózovat ve spodním prádle. Když jsem už asi třetí hodinu pózoval ve spodním prádle, hlava rodiny usoudila, že tudy cesta nevede a vyměnila Laru Croft za Jill Valentine. Ano, přátelé, mé první setkání s nechvalně známou dvojicí Resident a Evil. Staré dobré staré horrory uměly pěkně nahnat husí kůži, v tom by se klidně mohly měřit se současnými. Z Nemesise jsem podělán ještě dnes, ačkoliv jej každou neděli potkávám na nádraží, kde po mně chce tři pade. Horrory a akční hry jsem tedy raději sledoval pouze z pohledu „té druhé osoby“, což je ten zevl, co sedí vedle a kouká. Takové klasické první GTA jsem nechápal vůbec. Nejvíc mi vadilo, že se nedá přepnout pohled tak, aby to bylo „třeba jako v Driverovi“.

Otec později začal pracovat, aby mohl našetřit peníze na PlayStation 2, který se stal novou alfou, omegou a láskou mého mládí. Hranaté hry nahradily méně hranaté a já byl zcela unesen z toho, kolik nových možností svět nyní skýtá. Objevilo se trojrozměrné GTA 3, později Vice City, San Andreas a Liberty City Stories, vytuněné Need For Speedy Underground 1 a 2, drsné Scarface, Godfather a Mafia, pohledná Lara Croft s novou podprdou, historické Age of Empires 2, bláznivý Crash, ještě šílenější BandicootPlayStation 2 měl i tu výhodu, že se do něj jakožto do vyspělejší konzole vešlo víc písmenek a obrázků, takže i dítě mělo jistou šanci pochopit, co se po něm chce.

I když dnes mají ve většině domácností hlavní slovo PlayStation 4 a Xbox One, staré konzole z našich životů nemizí. Snad je to tím, že jako malí jsme těch her hráli jen omezené množství pořád dokola, podle toho, co nám kdo koupil. Nicméně takových PS1 her vyšlo celkem cca 1284 a ostatní konzole na tom nejsou o nic hůře. Tak se stalo, že jsem v roce 2011 objevil sérii Silent Hill. Krásné hry, o kterých jsem napsal dvě písně a které mě drží dodnes. Jeden kamarád zase onehdy přišel s tím, že si s ním musím zahrát Star Wars Battlefront 1 a 2 na PlayStation 2.
Chci říct, že těch her je tolik, že je nemožné, aby každý znal všechny a i když se starší díla nemohou chlubit perfektní grafikou, nic jim to neubírá na zábavnosti a originalitě. Největší radost mi zpravidla dělají starší díly sérií, které objevuji až teď, na stará kolena. Například takový maraton všech dílů Final Fantasy je zážitek na celý život. A to nemluvím o tom, když se člověk vrátí k láskám svého mládí a objeví v nich něco nového, třeba jen díky tomu, že na rozdíl od táty zkusí prohledat i „tu nezajímavou místnost vlevo, ve které určitě nic není“, to pak život dostane zcela nový rozměr!

shipped (3)

Zde se nachází tajemný průchod plný nebezpečných nástrah a složitých hlavolamů, který Vás dovede až k truhle s retro konzolemi

game-console (1)

Kliknutním na tuto ikonu spustíte archaický mechanismus plný ozubených koleček, který Vás dopraví až k naší nabídce her na PlayStation 1

support (1)

Po této cestě plné černých lesů, vyprahlých pouští a horských průsmyků dojdete až do kategorie her na PlayStation 2

Záruka24 měsíců
PlayStation 1 a 2 - Dva moudří mentoři mého mládí
Vytvořeno13.06.2019
Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všePodrobné nastavení